Velkopáteční obřady začaly v 17 hodin. Spolu s P. Stanislavem Přibylem celebroval liturgii také Štěpán Faber, novokněz z Prahy, který měl homilii. Při bohoslužbě se uskutečnila sbírka na Svatou zemi, do níž jsme vložili svou postní almužnu. Vybralo se tak 11.882,- Kč, které pomohou životu křesťanů v zemi, kde se narodil a žil Ježíš. Děkuji za tak velkou štědrost.

P. Stanislav Přibyl, administrátor

Homilie Štěpána Fabera:

Co k události, kterou jsme vyposlechli, dodat? Smrt Ježíše Krista je za hřích světa. A aby to neznělo tak obecně, smrt Ježíše Krista je za hřích můj, hřích tvůj, za hřích každého z nás. Jsme slušně oblečení, umytí, ale mnozí se brodíme v kališti pýchy a z toho plynoucího pozérství, pomluvy, nactiutrhání, lži, neodpuštění. Tohle vše nám má připomínat kříž. Mnozí hledající se ptají nás křesťanů, proč máte za symbol kříž. To je jako byste si dali za symbol šibenici, gilotinu, nebo elektrické křeslo. Bez porozumění tajemství kříže je otázka legitimní. My se tajemství kříže můžeme více, čí méně přibližovat, ale jeho poznávání a přijímání je možné jen na základě víry, víry, která nás také uvádí do tajemství eucharistie.

Ježíš v časnosti nám představuje událost kosmickou, spojil zemi s nebem, člověka s Bohem, jak budeme zpívat ve Velikonočním chvalozpěvu. To kosmické ve mně také evokuje, že časnost je, paradoxně řečeno, důležitou marginálií. Časnost nemůžeme překročit, ta nám byla darována, ale není až tak podstatná, jak se nám jí snaží předkládat filozofie spotřeby. Mnohem podstatnější pro život každého z nás je obsah času. Vzpomeňme na dvě základní Boží výzvy. Miluj Pána Boha svého, srdcem, myslí, silou, tedy svým bytím; a bližního jako sebe. Kristus k tomu dodává, že v těchto výzvách je obsažen celý Zákon a proroci. Je zde definován vztah člověka k Bohu, tedy vertikální směr a vztah člověka k člověku, tedy horizontální směr. Směry je nutné protnout, aby vztahy byly plnohodnotné. Tyto dva akcenty nemá takto kodifikováno žádné jiné náboženství, jenom všeobecné křesťanství. V průsečíku vertikály a horizontály je Kristus. Proto součástí kříže je vždy korpus Krista. Reformované církve udělaly takovou kosmetickou úpravu v tom, že z kříže korpus Krista sňali. Mají k tomu svá vysvětlení, ale připadá mi to, jako když z rámu vyjmeme obraz. Liturgická zásada v katolické církvi je, že při liturgii musí být kříž s korpusem Krista a má být prokazována úcta. Ne pro to, že se klaníme modle, ale je to vize. Podobně jako když si nosíme v peněžence fotografii milované ženy, nebo našich dětí. Proto asi nebudeme mít ve znamení šibenici, nebo elektrické křeslo. Znamením křesťana v časnosti bude vždycky kříž. Proto postoj křesťana není v tom, aby hynul u paty kříže v jeho stínu, ale aby stoupal v jeho jasu. Přeji sobě a vám touhu po porozumění aktuálnosti toho co prožíváme.