Ve dnech 17. – 19. prosince 2019 se vydalo téměř třicet lidí z naší farnosti na cestu do Porýní. Byli jsme pozváni naším farníkem, europoslancem Alexandrem Vondrou, abychom navštívili Evropský parlament ve Štrasburku a další místa v Alsasku a Bádensku.

Cestou jsme nejprve navštívili katedrálu Panny Marie a sv. Štěpána ve Špýru. Románský dóm pochází z 11. století, prožil mnohé pády a mnohá povstání. Byl zničen několika požáry, Francouzskou revolucí, za Napoleona v něm byly chlévy pro dobytek a sklady. Přitom je tu pohřbeno několik středověkých císařů. Pro nás Čechy má tento dóm velký význam, 1. října 1310 se zde oženil Jan Lucemburský s Eliškou Přemyslovnou a téhož dne mu bylo dáno v léno České království. Zde tedy začíná pro naši zemi éra zlatého středověku. Novomanžele oddal mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu (1250–1320). On Jana Lucemburského rovněž korunoval na českého krále, a byl to on, kdo 30. května 1316 pokřtil novorozeného prince Václava, nám známého pod jménem Karel IV.

Přespávali jsme v Obernai nedaleko Štrasburku. Toto místo bylo kdysi svobodným říšským městem. Měli jsme možnost ochutnat místní alsaské víno.

Druhý den jsme navštívili Horu sv. Otýlie, nacházející se nad Obernai. Svatá Otýlie žila na přelomu 7. a 8. století. Narodila se slepá, prohlédla až při křtu, který jí udělil sv. Erhard z Augsburgu. Otec ji pro její handicap odvrhl, později se nad ní slitoval a dovolil jí, aby na jedné hoře vybudovala klášter. Ten nese nyní její jméno. Pro české dějiny je místo významné z toho důvodu, že ostatky sv. Erharda a Otýlie přinesl do Prahy Karel IV. V pražské katedrále je jim zasvěcená kaple, v níž je pohřben druhý pražský arcibiskup a první český kardinál vůbec, Jan Očko z Vlašimi. Měl sv. Otýlii v úctě, kromě jiného také proto, že trpěl oční vadou – glaukomem – jak napovídá i jeho jméno. Horu sv. Otýlie kromě jiných významných poutníků navštívil také v roce 1988 papež sv. Jan Pavel II.

Štrasburk je nejen sídlo Evropského parlamentu, ale může se také chlubit podmanivým centrem, jemuž vévodí katedrála Panny Marie, pocházející z 11. – 15. století, s jednou věží dostavěnou a druhou patrně navždy nedokončenou. Katedrála obsahuje množství krásných uměleckých děl. Vyhlášeným je zdejší renesanční orloj se středověkými prvky a geniálním hodinovým strojem z 19. století, který odpočítává nejen hodiny a dny, ale je schopen ukázat postavení hvězd na obloze, země vůči slunci a v neposlední řadě ukazuje i proměnlivé svátky církevního kalendáře, což je pro toho, kdo o tom něco ví, záležitost téměř neřešitelná. Hned vedle orloje stojí velmi unikátní zobrazení tématiky Posledního soudu, takzvaný Andělský pilíř, kde jsou v několika patrech nad sebou postavy evangelistů, andělů a Krista Soudce. Na celý výjev nevěřícně z blízké galerie hledí středověká socha stavitele opírajícího se o zábradlí. Katedrála je plná nádherných vitráží, má zajímavé varhany, zavěšené od stropu a v hlavní lodi visí gobelíny s výjevy ze života Panny Marie. Ostatně i vlajka Evropské unie je inspirovaná štrasburskou katedrálou – dvanáct zlatých hvězd na modrém pozadí je symbol Panny Marie.

Ve středu 18. prosince odpoledne jsme navštívili budovu Evropského parlamentu. Alexandr Vondra se svým týmem se nám krásně věnovali více než tři hodiny. Během této návštěvy jsme měli možnost se setkat rovněž s dlouholetým poslancem EP, kdysi asistentem Otto von Habsburga, Berndem Posseltem, jehož rodiče odešli po válce do Německa z Jizerských hor a jemuž je Horní Police dobře známá. Navštívili jsme i jednací sál parlamentu. Den byl korunován výbornou večeří ve vesnici Otrott nedaleko Obernai. Okusili jsme místní víno i pivo, stejně jako lokální dobroty – choucroute (šukrut) či vepřová žebírka.

Čtvrtek 19. prosince znamenal nejen návrat domů, ale návštěvu několika krásných míst. Nejprve naše cesta vedla do města Colmar, zvaného někdy alsaské Benátky. Nachází se zde Muzeum Unterlinden, kde je možné vidět mnoho pokladů nejen středověkého umění. Světově proslulý je tzv. Isenheimský oltář, zasvěcený sv. Antonínu Poustevníkovi, ale především obsahující nádherné výjevy Ukřižování, Zvěstování, Zmrtvýchvstání a další. Ve městě je ještě k vidění obraz Panny Marie v růžové zahradě od místního malíře Martina Schongauera.

Další zastávkou bylo město Rastatt. Zde žila Sibylla Augusta Sasko-Lauenburská, maželka makraběte Bádenského Ludviga Wilhelma, sestra Anny Marie Františky Toskánské, která vystavěla kostel v Horní Polici do dnešní podoby. V zámku, který byl postaven jako reminiscence na Versailles, jsme navštívili zámecký kostel svatého Kříže, ne nepodobný kostelu hornopolickému. Mají tam rovněž ostatkové figury, jenže na rozdíl od Horní Police na oltářích leží. Sibylla Augusta je v kostele pohřbená a je zde i zobrazená na nástropní malbě jako sv. Helena. V zámku samotném jsme mohli vidět dvojportrét naší Anny Marie Františky a Sibylly Augusty, který měl sloužit jako podobizna pro potenciální ženichy, a dále kromě jiných i portréty jejich rodičů a dědečka. Dvě průvodkyně se nám vzorně věnovaly téměř dvě hodiny.

Odtud se už skupina jedoucí autobusem vracela domů, kam dorazila díky husté mlze v půl druhé ráno. Já jsem měl ještě možnost navštívil zámek Ettlingen, vdovské sídlo Sibylly Augusty. Asi nejkrásnější částí je bývalá zámecká kaple, dnes sál pojmenovaný po autoru nástropní fresky Kosmasi Damiánu Asamovi. Rozměrná nástropní malba zobrazuje epizody ze života sv. Jana Nepomuckého. Sibyllu Augustu tam najdeme hned čtyřikrát: naslouchá prvnímu kázání sv. Jana, zpovídá se mu coby královna Johanna, chodí s ním rozdávat almužny chudým a nakonec oplakává Janovo mrtvé tělo po jeho vytažení z Vltavy.

Cesta do Alsaska a Bádenska byla pro nás všechny jistě velmi obohacující a jsme Alexandru Vondrovi vděční za pozvání a organizaci. Pro mě byla nesmírně důležitá, protože jsem lépe poznal kontext vzniku stavby hornopolického areálu a smysl jeho výzdoby. Měly to dámy opravdu promyšlené a jedna druhé v této oblasti nic nedluží. Nyní mohu říci, že si lépe uvědomuji, jak vzácné místo je Horní Police. Teď jsem tu ve službě ještě raději.

Stanislav Přibyl, administrátor